currently reading | 5. 12. 2017

4. prosince 2017 v 17:51 | Poscri |  currently reading
Těším se na prázdniny, protože budu moct studovat - občas se sama sebe vážně ptám, jestli jsem normální. Omluvte mě za používání spojovníku místo pomlčky, mimochodem. Jsem Poscri a tohle je můj první článek.
Začnu tím, že vám povím, že prosinec je boží měsíc. Ne proto, že by byly Vánoce, ale proto, že profesorům se nechce nic dělat, a proto mám více času na čtení. Takže! Začínám znovu. A tentokrát od začátku.



Otakar Dorazil | 1947 | učebnice

>> Tuto knihu mi doporučil můj profesor literatury a musím říct, že jsem z ní nadšená. Už jsem ji jednou četla, asi před třemi lety, ale nedávno jsem si na ni znovu vzpomněla a nyní se snažím studovat ji důkladněji, protože moc hezky na čtyřiceti stránkách (písemnictví starověkého Egypta) popisuje to, co nám v prvním ročníku střední školy shrnuly do pěti vět. Ke každé zemi je shrnutí historie, náboženství a dalších věcí, které se mi zde nechtějí vypisovat - přece jenom, dělám si zápisky, které zde brzo uvidíte.




Robert Jackson Benett | 2016 | fantasy | série

>> Druhý díl ságy The Divine Cities je tu a já jsem skoro stejně nadšená jako u toho prvního. Jsem asi na sté straně a nemůžu si pomoct, spojení fantasy a detektivky mě prostě baví. Tentokrát je hlavní hrdinkou Turyin - kdo četl první díl, tak ví - a její charakter je neuvěřitelně sympatický. Ale to je až na recenzi, která přijde někdy... někdy.

Plútarchos | ? | naučná literatura - filosofie

>> Nechci vypadat jako úplný nerd, ale když čtete úvod (který je dlouhý 194 stran z 291 celkem) a samotné dílo zároveň, je to velice zajímavé. Na každé dvoustraně máte jak řecký originál, tak český překlad, což je prostě boží. Plútarchos ve svém filosofickém spisu popisuje, jaký je rozdíl mezi věřícím a pověrčivým a tak dále, rozhodně vám to všem doporučuji, pokud se chcete v budoucnosti zabývat náboženstvím (nebo samozřejmě pokud náboženství praktikujete... v tom případě mám otázku - jaké?).

Jarmila Loukotková | 1949 | historický román

>> Jarmilu Loukotkovou mám velice ráda - její Navzdory básník zpívá je moje srdcovka, což je zarážející, jelikož mým hlavním okruhem je fantasy a historické romány moc nemusím. Ale dokázala to, s Villonem ano - a o dva roky později, když jsem četla Quo Vadis (u kterého jsem trpěla, děkuju pěkně), jsem pátrala, kde bych se ještě mohla dočíst o Petroniovi - a já to celou dobu měla v knihovničce! Musím se přiznat, že se vším, co mám nyní na bedrech, jsem se dostala pouze na čtyřicátou stranu. Dočtu Město mečů a jdu na tebe!

Ještě dvě věci - dočetla jsem Otčinu od Roberta Harrise a jestli někdo z vás uvažuje, že by si to měl přečíst, protože se o tom povídá, že je to super, a protože máte vysoká očekávání... then don't.
Druhá je ta, že kdybyste KDYKOLIV, opravdu kdykoliv zahlédli, že mám v článku pravopisnou (nebo nedej bože gramatickou!) chybu, volejte. Volejte hlasitě. Moc vás o to žádám.

Poscri
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama